křesťanská
pedagogicko-psychologická poradna

Specifické vývojové poruchy učení a chování (SPU)

Připravili jsme pro vás informace o následujících tématech:


Základní pojmy a definice

Dyslexie - porucha čtení

Dyslexie je nejznámější pojem z celé skupiny specifických vývojových poruch učení (dále jen SVPU). Tento pojem je nestarší a porucha čtení, která se pod ním skrývá, nejnápadněji ovlivňuje školní prospěch. Úroveň čtení je obvykle výrazně nižší než všeobecná inteligence.

Dysgrafie - porucha psaní

Dysgrafie se projevuje obtížemi se zapamatováním si tvaru písmen, obtížemi v napodobení písmen, kvalitou písma, která s množstvím klesá, písmo se stává nečitelným.

Dysortografie - porucha pravopisu

Dysortografie se často vyskytuje v kombinaci s předchozími poruchami. Nepostihuje celou oblast gramatiky, ale jen tzv. specifické jevy - vynechávání interpunkčních znamének (háčky, čárky, tečky).

Jedinci s poruchou pravopisu nerozlišují rozdíl ve slabikách di-dy, ti-ty, ni-ny, přidávají, zaměňují, vynechávají písmena ve slovech či celé slabiky, nedokáží aplikovat mluvnická pravidla, která mají naučena. Mají výrazně porušený jazykový cit.

Dyskalkulie - porucha matematických schopností

Dyskalkulie se vyskytuje izolovaně, ale někdy i v kombinaci s předchozími poruchami. Spočívá v poruchách předčíselných představ, tzn. třídění prvků dle tvaru, barvy, velikosti, určování počtu prvků aj.

Děti mívají ve škole potíže v číselných představách (smysl číslovek, řazení čísel aj.), ve struktuře čísla, hodnotě číslice v čísle, nejsou schopny provádět matematické operace s číslem, mívají poruchu zrakové či sluchové paměti pro čísla, špatnou orientaci v čase a prostoru.

Neverbální poruchy učení

Pro neverbální poruchy učení jsou charakteristické obtíže v prostorové orientaci, potíže v tělesné výchově, sociální orientaci, potíže ve smyslu pro rytmus, jedinci nemají smysl pro humor aj. Méně citelně se neverbální poruchy promítají do školní výuky, ale jsou závažné pro vývoj osobnosti dítěte.

Příčiny specifických poruch učení

  • lehké mozkové dysfunkce (jiné označení: lehké dětské encefalopatie či minimální mozkové dysfunkce) - lehké mozkové dysfunkce se vztahují na děti při zachovaných intelektových předpokladech s určitými poruchami učení či chování, spojených s odchylkami funkce centrálního nervového systému, tzn. různé kombinace v oslabení vnímání, tvoření pojmů, řeči, paměti, koncentrace pozornosti, pudů, motoriky
  • dědičnost
  • kombinace dědičnosti a lehkých mozkových dysfunkcí
  • neurotická nebo nejasná etiologie (původ)

Všechny uvedené poruchy jsou zdravotním oslabením.

Mezinárodní klasifikace nemocí

F 81 Specifické vývojové poruchy školních dovedností

F 81.0 Specifické poruchy čtení

F 81.1 Specifické poruchy psaní

F 81.2 Specifické poruchy počítání

F 81.3 Smíšená porucha školních dovedností

F 90.0 Porucha aktivity a pozornosti bez poruch chování

F 90.1 Hyperkinetická porucha chování

Vysvětlení k některým pojmům

Předpona dys- znamená vždy rozpor, deformaci; z hlediska vývoje znamená nedostatečný vývin (rozdíl od předpony a-, kdy hovoříme o ztrátě).

Mezi "dys" poruchy nepočítáme pomalé osvojování dovedností u dětí vývojově nezralých či u dětí na hranici mentální retardace nebo již mentálně retardovaných. O poruše nehovoříme též při izolovaném výskytu projevu SVPU.

Další ze skupiny specifických obtíží u dětí

  • Dyspinxie - porucha kreslení
  • Dyspraxie - porucha motoriky
  • Dysmúzie - porucha schopnosti pro oblast hudby

Oblasti "dys" poruch s možnou souvislostí k učení

  • Dysfázie - vývojová nemluvnost
  • Dyslálie - patlavost, vadná výslovnost
  • Dysartrie - porucha koordinace artikulace

Podle PPP Chomutov.


Nápravná cvičení u specifických poruch učení

- některé podněty k nápravným cvičením

Nácvik psaní - AUTODIKTÁT

Speciální chyby v písemném projevu - dysortografie - jsou způsobeny především nedokonalým sluchovým rozlišováním. Nejdůležitější je proto cvičit sluchovou analýzu. Děláme to tímto způsobem: řekneme dítěti slovo, zprvu jednoduché, postupně těžší: má, les, máma, lapá, svetr ...
Dítě slovo opakuje a pak je rozloží na hlásky: m-á, l-a-m-p-a .., pak obráceně: dítě říká slovo po písmenech a my je skládáme. Procvičené slovo si dítě po hláskách diktuje a zapíše. Říkáme tomu autodiktát a používáme je při všech druzích nápravného nacviku. Čárky a háčky dělá dítě zásadně hned po napsání písmenka!

Náprava asimilací dy ty ny - di ti ni

Dítěti vyrobíme kostky tvrdé /např. ze dřeva nebo ze stavebnice/ a kostky měkké /např. z pěnové gumy/. Na jednu stranu tvrdých kostek napíšeme tvrdé hlásky d t n , na druhou tvrdé slabiky dy ty ny. Podobně s měkkými kostkami.
Nyní říkáme dítěti jednotlivé hlásky a ono je opakuje a zároveň bere do ruky příslušnou kostku. Pak podobně se slabikami a nakonec se slovy s těmito hláskami a slabikami. Nakonec přejdeme k autodiktátu: diktované slovo dítě rozloží na hlásky /t-ý-d-e-n/, ukáže na kostce příslušnou slabiku a řekne, napíše-li tam i nebo y, í nebo ý. Pak si slovo autodiktátem napíše.

Náprava sykavkových asimilací

Potíže dělají slova, kde se střídají sykavky tvrdé /z,s,c../ a měkké /ž,š,č../, např. seče, špačci, švestky apod. Nacvičujeme nejdříve zřetelnou výslovnost: sa-ša, s-š, ze-že, z-ž. Pak autodiktátem nacvičujeme slova, ve kterých se tvrdé a měkké sykavky střídají.

Náprava neobratné výslovnosti a souhláskových shluků

Při čtení, vyslovování i psaní jsou nejobtížnější slova se skupinami souhlásek /např. čtvrtek, pepř apod./. Děti v těchto slovech některé hlásky vynechají nebo přehazují. Nacvičujeme nejdříve pomalou, zřetelnou výslovnost. Říkáme dítěti nejdříve slabiky typu s-ta, s-va, s-ka. Dítě je po nás opakuje a skládá z písmen skládanky ABC, nakonec zapisuje. Postupně přecházíme k těžším slabikám a slovům.

Nácvik rozlišování délky samohlásek

Abychom děti naučili správně slyšet délku samohlásek, která v češtině rozhoduje někdy i o významu slova /váha-váhá/, doplňujeme řeč zvukovými podněty: tleskáním, tukáním a nejlépe bzučákem. Nejdříve jen "bzučíme" nebo "ťukáme", např. 1x krátce, 2x stejně dlouze, 1x krátce a 1x dlouze, a dítě opakuje totéž. Hrajeme si na telegrafisty, vysíláme a dítě přijímá. Pak přidáváme ke zvukům odpovídající slova: máma, honí apod. Potom je předříkáváme bez současného "zabzučení", dítě slova opakuje a vyťukává zároveň. Pak se dítě učí zapisovat v tečkách a čárkách "vysílané" slovo, např. máma -. Kolín .- . Může tímto způsobem označovat text pod řádkem, tvořit slova na dané podněty (mává, hádá, cítí) apod.


Obecné zásady práce s dětmi s SPU

  • Vzdělávání žáků a zejména vzdělávání postižených žáků vyžaduje kromě základního prostoru vymezeného legislativními předpisy nenahraditelné pedagogické mistrovství a skutečnou lidskou empatii, porozumění a profesionální zaujetí učitelů.
  • Vysvětlete žákovi, v čem tkví jeho potíže. Možná, že si je svých problémů vědom, ale vysvětlení mu pomůže je lépe pochopit a také pochopit sebe sama.
  • Podporujte žákovu sebedůvěru. Předchozí zkušenosti ho postavily do role neúspěšného člověka. Nyní přichází příležitost tento stav změnit. Pomozte mu změnu uskutečnit.
  • Posaďte žáka blíže k vám a podporujte přátelskou atmosféru.
  • Buďte dobrými pozorovateli a reagujte operativně na žákovy specifické potřeby. Naučte se rozlišovat, kdy má žák tendenci ze svého problému těžit nepřiměřené úlevy a vyhnout se plnění úkolu, případně kdy hodlá zakrýt faktickou neznalost.
  • Nevystavujte žáka zbytečně časovému tlaku zadáním úkolů pro daný časový limit. Tato situace spíše orientuje snahu žáka být první než splnit úkol bez chyb. Výsledek soutěže může opět žáka zařadit do pozice neúspěšného.
  • Netrvejte vždy na splnění úkolu v danou chvíli. Rozumnou organizací práce bude žák schopen úkol splnit později v průběhu hodiny.
  • Neopakujte stereotypně žákovi jeho nezdary, volte konstruktivní kritiku - lépe je poukázat na příčiny nezdaru a na cesty zlepšení situace, než pouze poskytovat negativní zpětnou vazbu.
  • Umožněte žákovi používat kompenzační pomůcky (kalkulátor, počítač, magnetofon, diktafon …).
  • Umožněte žákovi psát do sešitu s alternativním řádkováním (zejména u žáků s dysgrafií).
  • Ujistěte se, že žák rozumí zadání úkolu. Jelikož žák má obtíže v přečtení nebo v opisu zadání, přečtěte zadání úkolu s ním.
  • Vytvořte konstruktivní spolupráci s rodiči.
  • Pokud známkujete žákovu práci, soustřeďte se na výkony, které žák zvládl. Známkování by nemělo být pro žáka demoralizující nebo naopak nereálně nadhodnocené. Vhodnější je rozbor chyb než jejich křiklavé zatržení.
  • Nalezněte oblast, ve které je žák zdatný a poukazujte na jeho dobré výsledky.
  • Umožněte žákovi zažívat ve škole úspěch.
KPPP - Pernerova 8, 186 00 - Praha 8 | tel., fax: +420 222 322 624 | e-mail: poradna@kppp.cz