křesťanská
pedagogicko-psychologická poradna

Není ti rozumět (Dyslálie)

S tím, že dítě na prahu svého vývoje nemůže hned správně vyslovovat, souhlasí všichni. Kde je ale věková hranice, kdy už by dítě pomalu mělo začít mluvit srozumitelně a správně vyslovovat, na to mají rodiče a často i odborníci různé názory.

Celkem všeobecně je přijímán fakt, že vývoj řeči - a tedy i výslovnosti - se uzavírá kolem sedmého roku. Souvisí to se zásadními změnami ve vývoji dítěte a se zráním nervové soustavy. Do sedmi let je výslovnost dobře přístupná změnám, snadněji se dá ovlivnit, protože ještě není definitivně zakódovaná. Po sedmém roce se získané návyky zafixují a všechny změny jsou daleko pracnější. Nesprávnou výslovnost lze do sedmi let považovat za jev vývojový, později jde už o nedostatek či vadu.

Mezi malými dětmi jsou velké rozdíly. Některé začínají během vývoje postupně používat jednotlivé hlásky rovnou správně, jiným se podaří jakási hláska mírně podobná a postupně ji zpřesňují. Jindy se dítěti "povede" hláska, která do fonetického systému nepatří, ale vytrvale se jí drží.

Nejlépe je to vidět na sykavkách. Zatímco v prvním případě dítě umí jen jednu řadu sykavek, ale nepoužívá druhou ("šišlá" pejšek, šobota, nebo satycky, kocicka) jindy "šišlá" jinak - všude používá zvuk někde mezi s a š. Do češtiny ale rozhodně nepatří, když si dítě šlape na jazyk.

Je tedy účelné rozdělit si odchylky ve výslovnosti na ty, které lze s čistým svědomím považovat za "normální" a na ty, které nás varují, protože bez nenápadné nebo i cílené odborné pomoci samy během vývoje nezmizí.

Při posuzování toho, zda výslovnost dítěte je "normální" nebo zda potřebuje nějakou pomoc, je třeba vzít v úvahu samozřejmě i věk dítěte. Protože první tři - čtyři roky věku jsou mezi dětmi někdy opravdu nápadné rozdíly, je možné teprve kolem čtyř a půl let stanovit jakási obecně platná pravidla.

Výslovnost velmi dobrá:

  • umí poměrně přesně sykavky
  • L umí samostatně, ale nepoužívá je v řeči
  • RŘ neumí, ale nahrazuje je jinými hláskami nebo je vynechává

Výslovnost normální:

  • sykavky jsou zatím nediferencované (S i Š zní stejně)
  • L neumí ani jako zvuk
  • RŘ neumí, stejně jako v předchozím případě
Občas chybně vysloví i další hlásky, které jinak umí (měkčení, znělé hlásky), zejména v nových obtížných slovech.
Vývoj výslovnosti stačí jen sledovat, i když trocha preventivně zaměřených her rozhodně neuškodí. Možná později bude potřeba trochu pomoci s R a Ř.

Mimo normu:

Neumí dosud řadu hlásek, kromě sykavek a LRŘ i měkčení (ĎŤŇ), K, znělé hlásky. Některé umí jako zvuk, ale v řeči je nepoužívá. Celkově je řeč špatně srozumitelná. Jde nejspíš o celkově opožděný vývoj řeči a péče je nezbytná.

Jindy dítě vyslovuje některé hlásky špatně, jinak, než odpovídá fonetické normě češtiny - šlape si na jazyk při sykavkách, ale často i u DTN,L,ráčkuje, F tvoří špulením rtů apod. Nejen preventivní, ale i cílená péče je nezbytná. Častou příčinou jsou totiž zdravotní potíže - zvětšená nosní mandle (s tím je někdy spojená i přechodná porucha sluchu), oslabení svalového systému obličeje a další.

Uvedené skupiny lze brát samozřejmě jen jako určité vodítko, zda hledat pomoc. Při odborném posouzení se berou v úvahu i další okolnosti - rodinné dispozice, nemocnost i další okolnosti, které na vývoj mohou mít vliv.

Příčiny poruch výslovnosti

Dítě mluví tak, jak slyší kolem sebe - rozhodující je tedy mluvní vzor dospělých. Nevyplácí se ani příležitostné šišlání na dítě (ty jsi pěkný klutýtek) nebo přizpůsobování se dětské nedokonalé výslovnosti. Napodobovací reflex je totiž velmi silný. Svou roli hrají i děti - obdivovaný straší sourozenec,nápadná výslovnost kamaráda, která svádí k napodobení. Pokud se rodina dítěti obecně málo věnuje a dítě tráví hodně času samo, (dej pokoj, běž si hrát) nebo hodiny u televize, opožďuje se vývoj celkově, protože nemá dost různorodých podnětů. Na výslovnost proto mají značný vliv i výchovné postupy.

Když se dítě málo rozvíjí pohybově, projeví se to většinou na skupině hlásek, náročných na obratnost svalovou - LRŘ a schopnosti vyslovit delší obtížná slova.

Když nemá dost příležitosti aby si cvičil zrakovou pozornost, postřeh, obvykle si i málo všímá pohybu rtů nebo jazyka, které významně ovlivňují kvalitu hlásek. Nedostatky ve schopnosti poslouchat (to není totéž, co slyšet) způsobí, že podobné zvuky dítě slyší stejně. Ve výslovnosti se to týká zejména sykavek a měkčení, které nepřesně vnímá a tím i nepřesně napodobuje. Není-li zvyklé učit se básničky, špatně si pamatuje zvukové struktury - tj. nová slova a později cizí jazyky.

Jsou ale i okolnosti, které můžeme jen těžko ovlivnit, ale které výrazně ovlivní vývoj dítěte - totiž typ nervové soustavy a její zrání. Obtíže ve výslovnosti způsobuje zejména nevyrovnané zrání jednotlivých schopností. Někdy dítě přesně vnímá zvuk, přesně si ho"naprogramuje", ale nezralá obratnost neumožní zvuk přesně realizovat (dyspraxie). Jindy je pusa obratná dost, ale podobné zvuky dítěti splývají, takže výsledek je opět nepřesný (dysgnózie). Jindy je obojí v pořádku, dítě dobře vnímá i napodobuje, ale jen na úrovni slabik nebo krátkých slov. Delší celky nedokáže vyslovit v přirozeném tempu (dyskoordinace). A to je jenom zlomek možných rizik či nedostatků, které vývoj výslovnosti ovlivňují. Z toho je vidět, že velmi časté konstatování "on jenom neumí vyslovovat, to má čas", je přinejmenším neprozíravé.

Známe-li totiž příčiny nepřesné výslovnosti, můžeme se jim vyhnout nebo nevýhodné okolnosti poměrně snadno a zvolna během vývoje ovlivnit.

Pamatujeme

Na dítě se zásadně nešišlá. Klidně mluvíme ve zdrobnělinách (tady máš kašičku), ale výslovnost nedeformujeme.

Víme-li, že naše výslovnost není dobrá, zkusíme ji vylepšit. Logopedická péče zdaleka není jen pro děti!

Najděme si čas na děti - snadno se pak budou rozvíjet a podporovat ty schopnosti, které se na vývoji výslovnosti podstatně podílejí - a nejen na něm.

Několik námětů na hry snad postačí, aby bylo jasné, o které schopnosti jde především.

Rozvoj obratnosti

Motoriku mluvidel nelze oddělit od celkové obratnosti. Jelikož dítě zakopne i na rovině a všechno mu padá z rukou, těžko můžeme očekávat přesné pohyby malých svalů jazyka. Ale můžeme jim vytrvale pomáhat. Pohyby příliš nepopisujeme, ale spíše ukážeme (udělej to jako já), i když se připadáme poněkud infantilní. Nečekáme perfektní výkon, spíše sledujeme, zda se provedení mění k lepšímu.

Pohyblivost jazyka zlepší pohyb z pusy ven a zpět (čertík), zleva doprava, olíznout horní ret, dolní ret, zkusit dosáhnout jazykem na špičku nosu. Dítě kolem pěti let může jazykem počítat horní a dolní zoubky, posunovat po kraji dásně lentilku, "vozit " lentilku od horních zoubků k dolním apod. Je dobré, umí-li udělat z jazyka ruličku.

Pohyblivost rtů - podstatou je ovládání kontrastu mezi jejich výrazným našpulením (např. při foukání) a roztažením(ukázat vyčištěné zoubky, pejsek se zlobí a cení zuby apod.).

Pokud dítě tyto jednoduché pohyby špatně zvládá, je rozumnější se obrátit o radu na logopeda a vybrat individuálně nejen vhodné hry, ale i jejich pořadí, aby vývoj byl co nejplynulejší.

Rozvoj fonematického sluchu

Fonematický sluch nám dovoluje přesně rozeznávat nejen obdobné zvuky, ale přímo hlásky. V prvních fázích vývoje usnadní jejich vnímání tzv. Přírodní zvuky - pi pi, bů, či či, apod. Ve zvukomalebných slovech zní totiž hláska nejen déle než obvykle, (mé), ale často i opakovaně (koko). Takový zvuk lze přiřadit většině hlásek. Výjimku tvoří R a Ř, které dítěti zásadně nenabízíme jako vrčení. Jsou to totiž zvuky nápadné a tím i ochotně napodobované. Malé dítě ale nemá ještě schopnost napodobit je pohybově správně špičkou jazyka, takže často končí úporným !"francouzským" R.

V období do úěti let je výhodné hrát s dětmi všechny hry, které podporují přesné sluchové vnímání - slepou bábou počínaje, přes poznávání běžných zvuků se zavázanýma očima (teče voda, šustí papír, apod.) po rozlišování různých zvuků (cinkání lžičkou na různé hrnečky, skleničky či plech). Cílem je přimět sluchové schopnosti k maximálnímu výkonu. Naše civilizace totiž výrazně preferuje zrak. Po pátém roce lze hrát už slovní kopanou na poslední slabiku (ne písmeno!), vymýšlet slova na dohodnuté písmeno a další hry., které už pracují jen se zvukem, než pomocí obrázků či předmětů (hledat protiklady, synonyma apod.). Dobře rozvíjejí nejen slovní zásobu, ale také sluchovou pozornost.

Pokud laskavý čtenář dočetl až sem, bude zřejmě zbytečné nějak obsáhleji argumentovat, že tzv. Logopedické básničky, které přetékají jednou hláskou (ale často postrádají ducha), nejsou žádným domácím a pohodlným řešením při problémech s výslovností (i když některé knížky se tak tváří). Pokud dítě neumí hlásku vyslovovat, bude si špatnou výslovnost jejich učením vydatně upevňovat. Je-li si nedostatku vědomo, bude si navíc užívat pořádnou porci pocitu neúspěchu. Logo-pedické básničky se používají pouze a výhradně při dokončování nácviku a jejich nácvik má jistá pravidla. Máte-li takovou knížku, můžete ji využít smysluplněji - dítě může hádat, kterého písmenka je v básničce hodně, je-li na začátku slova nebo jinde, užijete je i v první třídě jako variantu ke slabikáři.

Každý má dneska snahu ušetřit čas. Při úpravě výslovnosti se ušetří tím více času, čím více se ho věnuje dítěti v raném věku. Zvolna se přitom rozvinou rovnoměrně a postupně všechny potřebné schopnosti, takže dítě se to všechno "naučí samo". A to je dobře - cílem totiž není výuka řeči, ale její vývoj.

PaedDr. Dana Kutálková, klinický logoped (zpracováno podle Rodiny a školy 6/2002)

KPPP - Pernerova 8, 186 00 - Praha 8 | tel., fax: +420 222 322 624 | e-mail: poradna@kppp.cz